John 5
1 Potom byl židovský svátek a Ježíš přišel do Jeruzaléma.
2 A v Jeruzalémě je u Ovčí[ brány] rybník hebrejsky zvaný Bethesda, který má pět podloubí.
3 Tam leželo veliké množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých očekávajících pohnutí vody.
4 Občas totiž sestupoval do rybníka anděl a vířil vodu a ten, kdo po tom zvíření vody do[ ní] vstoupil první, býval uzdraven, ať měl jakoukoli nemoc.
5 A byl tam jeden člověk, který byl nemocen třicet osm let.
6 Když ho Ježíš uviděl ležet a poznal, že je už dlouho[ nemocen], řekl mu: "Chceš být uzdraven?"
7 Ten nemocný mu odpověděl: "Pane, nemám člověka, který by mě snesl do rybníka, když se zvíří voda. Když přicházím, sestupuje přede mnou jiný."
8 Ježíš mu řekl: "Vstaň, vezmi své lůžko a choď."
9 A ten člověk byl hned uzdraven, vzal své lůžko a chodil. Ten den však byla sobota.
10 Židé tedy tomu uzdravenému říkali: "Je sobota, není ti dovoleno nosit lůžko!"
11 On jim však odpověděl: "Ten, který mě uzdravil, mi řekl: 'Vezmi své lůžko a choď.'"
12 Zeptali se ho tedy: "Kdo je ten člověk, který ti řekl: 'Vezmi své lůžko a choď'?"
13 Ale ten uzdravený nevěděl, kdo[ to] je, protože Ježíš poodešel od zástupu, který byl na tom místě.
14 Potom ho Ježíš nalezl v chrámu a řekl mu: "Pohleď, jsi uzdraven; už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího."
15 Ten člověk odešel a oznámil Židům, že ten, kdo ho uzdravil, je Ježíš.
16 A tak Židé začali Ježíše pronásledovat a chtěli ho zabít, protože to dělal v sobotu.
17 Ježíš jim ale odpověděl: "Můj Otec až doposud pracuje; i já pracuji."
18 Židé ho tedy kvůli tomu chtěli zabít[ ještě] více, neboť nejenom rušil sobotu, ale také nazýval Boha svým vlastním Otcem a[ tak] se dělal rovným Bohu.
19 Ježíš jim tedy odpověděl a řekl: "Amen, amen, říkám vám: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jedině[ to], co vidí dělat Otce. Neboť cokoli dělá on, to podobně dělá i Syn.
20 Otec totiž má rád Syna a ukazuje mu všechno, co sám dělá; a ukáže mu větší skutky než tyto, abyste se vy divili.
21 Neboť jako Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn obživuje ty, které chce.
22 Otec totiž nikoho nesoudí, ale všechen soud dal Synu,
23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí[ ani] Otce, který ho poslal."
24 "Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.
25 Amen, amen, říkám vám: Přichází hodina a již je[ zde], kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít.
26 Neboť jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě,
27 a dal mu také moc, aby konal soud, protože je Syn člověka.
28 Nedivte se tomu; vždyť přichází hodina, kdy všichni, kteří[ jsou] v hrobech, uslyší jeho hlas
29 a vyjdou-ti, kdo konali dobro, [budou] vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, [budou] vzkříšeni k soudu.
30 Já nemohu dělat nic sám od sebe. Jak slyším, [tak] soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal, Otcovu."
31 Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není pravé.
32 Je[ někdo] jiný, kdo o mně svědčí, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé.
33 Vy jste poslali k Janovi a[ on] vydal svědectví pravdě.
34 Já ovšem svědectví od člověka nepřijímám, ale toto říkám[ proto], abyste byli spaseni.
35 On byl hořící a zářící lampou, vy jste se však chtěli v jeho světle poradovat[ jen] na čas.
36 Já mám ale větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Samotné skutky, které dělám, svědčí o mně, že mě poslal Otec.
37 A sám Otec, který mě poslal, o mně vydal svědectví. [Vy] jste nikdy neslyšeli jeho hlas ani neviděli jeho tvář.
38 A jeho slovo ve vás nezůstává, neboť nevěříte tomu, koho on poslal.
39 Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ona svědčí o mně.
40 Ale nechcete ke mně přijít, abyste měli život.
41 Chválu od lidí nepřijímám,
42 ale poznal jsem, že vy v sobě nemáte Boží lásku.
43 Já jsem přišel ve jménu svého Otce a nepřijímáte mě. Kdyby jiný přišel ve svém vlastním jménu, toho přijmete.
44 Jak[ byste] vy mohli uvěřit? Přijímáte chválu jedni od druhých a tu chválu, která je od samotného Boha, nehledáte.
45 Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo[ na] vás žaluje, je Mojžíš, v něhož vy doufáte.
46 Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste[ i] mně; neboť on psal o mně.
47 Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům?"